Rubrika: Ponaučení z dění ve společnosti

Aktuální dění kolem nás využíváme jako příklady k ponaučení.

- Zpět na blog -

Každý sociální systém jakým je tým, firma nebo celá republika má tendenci žít vlastním životem. Vytváří si svá pravidla všude tam, kde dostane volnost. Jsou ale situace, kdy vedoucí osoba nebo menšina potřebuje systém usměrnit. Takovým zásahům říkáme intervence.

Intervenovat lze různými způsoby. Každý vedoucí volí způsob podle svého stylu vedení. Vybírají si, do čeho budou intervenovat a jak silně. Čím více moci intervence obsahuje, tím více se jí systém brání. A tak se stává, že nařízení přijímá menšina lidí, naopak rozumné výsledky partnerské diskuze přijme lidí více. Systém si tuto intervenci zpracuje mezi svými členy přesně podle pravidel, která systém ovládají.

Každý zásah do systému narušuje stabilitu. Žádný vedoucí nemůže intervenovat do všeho a celý systém v klidu přenést ze stavu A do stavu B. V běžné praxi můžeme pozorovat, že vedoucí vydá týmu nařízení a tým se s tím chvíli srovnává. Lidé se mohou rozdělit do různých skupin, porovnávat názory, do určité míry přijmout intervenci a nějak se jí přizpůsobit.

Zákeřné jsou časté intervence od autoritativních vedoucích, kteří mají dojem, že vědí, co je v systému špatně. Většinou mají jen omezený přehled o celém systému a zabývají se jen několika pro ně důležitými kritérii. Tak lze v sytému rozbít přirozenou dynamiku a snížit výkon na minimum. Zde je řada příkladů z praxe:

  • Když neplníte plán, budete reportovat každý týden. A jestli ani to nepomůže, budete mít stanovený počet schůzek na týden. Lidé začnou dělat jen to, co je aktuálně sledováno. Budou tvořit dobré reporty. V dalším kroku nebudou přemýšlet o kvalitě své práce, ale o tom, jestli telefonát mohou vykázat také jako schůzku nebo ne.
  • Ministerstvo rozbije přirozené podnikatelské prostředí dotacemi, které dostanou jen ti, jejichž práce vyhovuje kritériím vymyšleným jen s částečnou znalostí praxe. Tím se na trhu udrží dodavatelé, které by trh dávno vyloučil a komise řeší, jak poznat oprávněně a neoprávněně čerpané dotace. Řadu zřejmých podvodů nikdo nikdy nedokáže potrestat.
  • V době pandemie ministerstvo zkouší vymyslet pravidla pro rozdělení kompenzací. Částečně se to povede, ale hodně peněz rozdělí neefektivně. Některé rodiny na kompenzacích dobře vydělají a na některé se nedostane, protože na ně kritéria nemyslela. Kromě toho bude muset ministerstvo rozhodnout dosud neexistující dilemata. Komu dát kompenzaci, aby přežil? Majiteli restaurace, který podniká 5 let a stejně krachuje, protože to dělá špatně? Nebo podnikateli, který začal podnikat v době pandemie, dělá to dobře, ale podle kritérií nemůže dokázat, že bude podnikat na hlavní pracovní poměr? A co znamená přežít? Potřebuje podnikatel v době krize jezdit autem za milion nebo za třetinu? Do toho existují rodiny, které si OČR čerpají dvakrát a navíc chodí do práce a tudíž se mají lépe než před intervencí.

Tyto příklady neberte jako kritiku. Jen se inspirujte a sledujte dění kolem. Je to hodně poučné. S dobrým nebo sobeckým úmyslem někdo vymyslí intervenci. Ta zahýbe systémem a jeho reakce vygenerují řadu dalších problémů vyžadujících další intervence nebo nápravy, které nás původně nenapadly.

Pokud chcete jako vedoucí posouvat týmy a firmy efektivně, uvědomte si, co můžete způsobit. Ptejte se, jestli skutečně musíte intervenovat nebo jestli to děláte ze svého sobeckého zájmu. Případné impulzy do systémů vysílejte s citem.

Autor: Jan Korbel

- Zpět na blog -

(Tento příspěvek předpokládá základní znalost stylů Vektoring. Pokud ji nemáte, nevadí. Doplníte si ji díky publikaci Motivace a styly chování lidí)

Při diskuzích nad styly vedení lidí stále někteří preferují chování červené množiny. Je přeci tak lákavé dosáhnout rychle výsledků. To ale končí, když nám začne téct do bot. Nyní v době pandemie sami prožíváme, proč červená není dobrý přístup. Hned v úvodu upozorňuji, že Vektoring má s politikou společné jen to, že popisuje chování velkých skupin lidí. Proto se můžeme sledováním dění kolem přiučit a díky koncepci Vektoring lépe pochopit.

Červený styl je ovládán touhou po sebeprosazení a úspěchu a strachem ze ztráty kontroly a vlivu. V době před pandemií byl relativní klid. Vše bylo pod kontrolou zvyklostí, nařízení, zákonů, atd. Jediný rozruch přinášely volby. Proto strachy spaly a touhy měly volný prostor. V roce 2020 se objevil ohrožující virus, který pod kontrolou nebyl a rozvoral hřiště, kde se hrálo o úspěch a sebeprosazení. Strachy se probudily. Proto se nyní politické špičky snaží dostat vše pod kontrolu. Není cílem hodnotit parametry viru nebo zpochybňovat kroky vlády. Jen pro studijní účely sledujte dění: pod kontrolu se musí dostat pohyb lidí, musí se sledovat pohyb nakažených, upínáme se k očkování, které virus zničí. Chceme mít kontrolu! Bohužel když se kácí les, létají třísky. Když se někdo hodně vysoko snaží dostat všechno pod kontrolu, většinou si počíná jako slon v porcelánu. Ze svého vysokého křesla nemůže nikdy zachytit detaily, které lidé dole vidí mnohem jasněji. Proto nynější opatření nikdy nemohou být dokonalá. Lidé si toho všímají a vadí jím to. Plno lidí se znalostí detailu by mělo lepší nápad, jak situaci vyřešit, ale tyto zdroje nejsou žádány. Když už jsou hlasy lidí příliš silné a nařízení se nerespektují, červený styl zvládne maximálně prosit, abyste se podřídili a nekazili jim jejich snahu. Potřebujeme přece dostat vše pod kontrolu. Používanými nástroji jednostranné komunikace jsou letáky nebo tiskovky. Červená cítí zodpovědnost a jejím limitem bude vždy neschopnost vidět další zdroje kolem. „Já jsem tu od toho, abych to zvládl“.

Modrý styl je ovládán touhou po férovosti a synergii a strachem ze sebestřednosti a nevyužití potenciálu. To by byla pohoda, kdyby nyní začal lidi na vedoucích pozicích ovládat modrý strach. Víte, jak by se všem ulevilo? Politikům i nám ostatním. Sice bychom nemohli remcat jako nyní, protože bychom se museli nějak zapojit, ale výsledek by mohl být úplně jiný. Modrý styl hledá zdroje a zapojuje lidi kolem. Protože nemusí hrát roli dokonalého, nemá hlavu plnou obav. Může se zastavit, přiznat svou bezradnost, poslouchat, informovaně rozhodovat a bez obav vysvětlovat. Když se nepovede, lidi mu to odpustí a rádi pomohou, protože cítí, že jsou respektováni. Modrý se nesnaží držet všechny otěže ve svých rukách. Naopak decentralizace je zde chtěná. A co se pak děje s lidmi? Někteří se budou stále přiživovat nebo si hrabat jen na svůj píseček, ale když se ti rozumní kolem začnou zajímat a spojovat, i tyto destruktivní vlivy budou potlačeny. Lidé by místo prosby o poslušnost slyšeli, že je potřeba hledat řešení, jak přežít pandemii. Pravděpodobně by také nosili roušky, jen by to dělali dobrovolně a sami by uměli najít užitečnější pravidla, než lidé, kteří mají jedinou zábavu – boj s autoritou, která přikazuje.

Ponaučení pro vedoucí ale třeba i rodiče:

Červená neumí překročit svůj limit. Každá myšlenka je mířena ke kontrole a poslušnosti, protože jedině tak to tu ovládnu a dosáhneme správného řešení podle mě. Modrá nežádá poslušnost, ale spolupráci, ke které dojdete diskuzí a pochopením. Konečný výsledek někdy může vypadat stejně, ale modrý k němu dojde minimálně hodnotnější cestou a neztratí cestou podporu lidí kolem sebe.

Limity tohoto příkladu:

Máte v hlavě argument, že 10 milionu lidí nemůže být najednou bez pevného vedení? Částečně máte pravdu. A tím se dostáváme k limitu tohoto příkladu. Ani 1 člověk zvyklý na autoritativní vedení nezvládne hned přijmout tak velkou volnost. Víme o tom. Jenže to je dáno jen tím, jak vedení svými minulými činy tohoto člověka pokřivilo. I velká skupina lidí umí přijmout velkou volnost, pokud v minulosti dostane prostor k ní dozrát.

Autor: Jan Korbel