Každý sociální systém jakým je tým, firma nebo celá republika má tendenci žít vlastním životem. Vytváří si svá pravidla všude tam, kde dostane volnost. Jsou ale situace, kdy vedoucí osoba nebo menšina potřebuje systém usměrnit. Takovým zásahům říkáme intervence.

Intervenovat lze různými způsoby. Každý vedoucí volí způsob podle svého stylu vedení. Vybírají si, do čeho budou intervenovat a jak silně. Čím více moci intervence obsahuje, tím více se jí systém brání. A tak se stává, že nařízení přijímá menšina lidí, naopak rozumné výsledky partnerské diskuze přijme lidí více. Systém si tuto intervenci zpracuje mezi svými členy přesně podle pravidel, která systém ovládají.

Každý zásah do systému narušuje stabilitu. Žádný vedoucí nemůže intervenovat do všeho a celý systém v klidu přenést ze stavu A do stavu B. V běžné praxi můžeme pozorovat, že vedoucí vydá týmu nařízení a tým se s tím chvíli srovnává. Lidé se mohou rozdělit do různých skupin, porovnávat názory, do určité míry přijmout intervenci a nějak se jí přizpůsobit.

Zákeřné jsou časté intervence od autoritativních vedoucích, kteří mají dojem, že vědí, co je v systému špatně. Většinou mají jen omezený přehled o celém systému a zabývají se jen několika pro ně důležitými kritérii. Tak lze v sytému rozbít přirozenou dynamiku a snížit výkon na minimum. Zde je řada příkladů z praxe:

• Když neplníte plán, budete reportovat každý týden. A jestli ani to nepomůže, budete mít stanovený počet schůzek na týden. Lidé začnou dělat jen to, co je aktuálně sledováno. Budou tvořit dobré reporty. V dalším kroku nebudou přemýšlet o kvalitě své práce, ale o tom, jestli telefonát mohou vykázat také jako schůzku nebo ne.
• Ministerstvo rozbije přirozené podnikatelské prostředí dotacemi, které dostanou jen ti, jejichž práce vyhovuje kritériím vymyšleným jen s částečnou znalostí praxe. Tím se na trhu udrží dodavatelé, které by trh dávno vyloučil a komise řeší, jak poznat oprávněně a neoprávněně čerpané dotace. Řadu zřejmých podvodů nikdo nikdy nedokáže potrestat.
• V době pandemie ministerstvo zkouší vymyslet pravidla pro rozdělení kompenzací. Částečně se to povede, ale hodně peněz rozdělí neefektivně. Některé rodiny na kompenzacích dobře vydělají a na některé se nedostane, protože na ně kritéria nemyslela. Kromě toho bude muset ministerstvo rozhodnout dosud neexistující dilemata. Komu dát kompenzaci, aby přežil? Majiteli restaurace, který podniká 5 let a stejně krachuje, protože to dělá špatně? Nebo podnikateli, který začal podnikat v době pandemie, dělá to dobře, ale podle kritérií nemůže dokázat, že bude podnikat na hlavní pracovní poměr? A co znamená přežít? Potřebuje podnikatel v době krize jezdit autem za milion nebo za třetinu? Do toho existují rodiny, které si OČR čerpají dvakrát a navíc chodí do práce a tudíž se mají lépe než před intervencí.

Tyto příklady neberte jako kritiku. Jen se inspirujte a sledujte dění kolem. Je to hodně poučné. S dobrým nebo sobeckým úmyslem někdo vymyslí intervenci. Ta zahýbe systémem a jeho reakce vygenerují řadu dalších problémů vyžadujících další intervence nebo nápravy, které nás původně nenapadly.

Pokud chcete jako vedoucí posouvat týmy a firmy efektivně, uvědomte si, co můžete způsobit. Ptejte se, jestli skutečně musíte intervenovat nebo jestli to děláte ze svého sobeckého zájmu. Případné impulzy do systémů vysílejte s citem.

Autor: Jan Korbel