Příklad McDonalds: Obdivovaný výsledek stojí na zklamání lidí
(K článku mě inspiroval příběh R. Kroce a McDonalds. Nejde o to, jestli je v příběhu pravda vše nebo jen část. Užitečné je přesné znázornění červeného stylu chování, který tak často považujeme za přínosný. Přináší totiž výsledky. Když máte štěstí a takový člověk hraje na vaší straně, můžete se cítit dobře. Já bych zde ale rád ukázal i stinnou stránku tak schopného člověka. Právě proto před červeným stylem chování varujeme. Podrobněji o stylech chování zde: Motivace a styly chování lidí)
Ray Kroc byl zhoubou rodinné firmy ale přínosem pro značku McDonalds. Byl to člověk, který uměl využít příležitost. Nevzdával se, držel se přesvědčení. Můžeme se inspirovat jeho houževnatostí a vysokým nasazením. Uměl jednat s lidmi, aby dosáhl svého. Takoví lidé bývají skutečně úspěšní – jsou oblíbení, přitažliví a mají výsledky. Dnes tento styl chování vyhrává pohovory na důležité pozice a vyhrává i ve vztazích, protože bývá pro partnera ztělesněním jistoty. Na tom není přece nic špatného. Co si ale v první chvíli neuvědomujeme? Rizika tohoto stylu. Vše pozitivní platí, dokud jsou jeho zájmy v souladu se zájmy ostatních. Navíc ještě musí platit, že „má dost pro sebe“ – dost ocenění, dost prostoru, dost zdrojů, …
Jakmile takový člověk zjistí, že ho něco začíná brzdit nebo „má málo“, probudí se v něm individualista. Svůj sobecký zájem vyhrát maskuje za boj o blaho celku a začne sprintovat k cíli, který sám považuje za správný. Někteří mohou být arogantní, jiní komunikují mile a citlivě manipulují. Výsledek je stejný. Podřídíte se a budete rukojmí, nebo se stanete protivníkem.
To vše můžete ve filmu vidět. Ray Kroc vám ukáže vše od odpudivé arogance až po drobné přehlížení lidských potřeb. Uvidíte tahouna, zachránce, milého společníka, zastrašování silou, ponižování i nenápadné překrucování fakt. Také interakce tohoto stylu s okolím je zde dobře znázorněna. Od vzájemné přitažlivosti k velkému zklamání. Od souladu výsledkově orientovaných lidí až po nutnost smířit se s prohrou nebo se stát rukojmím silné osobnosti u jinak smýšlejících lidí.
Po filmu je hezké uvědomit si souvislosti. Pro malý úsek historie by mohl být Ray Kroc hrdinou. Oslnil zakladatele firmy i své přátele. Vybudoval (finančně) „úspěšnou“ firmu. Když ale pak poznáte celý příběh, bude vaše hodnocení ovlivněno vašimi hodnotami. Někteří uvidí úspěch, jiní budou zklamaní tím, kolik lidí bylo převálcováno za účelem sebeuspokojení protagonisty.
Za Vektoring bych chtěl jen zdůraznit, že tento styl není nejlepší pro spolupráci. Přesto je ale častý a naprosto přirozený. Najdeme ho u sebe téměř všichni alespoň v některých částech života. Není důvod se za něj stydět, ale je dobré ho začít kultivovat, jinak „rozladí“ jakoukoliv organizaci (více o rozladění najdete v našich publikacích – kontaktujte nás, abychom vás nasměrovali). To ale neznamená, že by Vektoring nebyl orientovaný na výsledky. Jen je potřeba malá změna v myšlení, která není lidem úplně přirozená. Je třeba se ji naučit. Pak by i Ray Kroc postavil úspěšnou firmu a navíc by plno lidí nemuselo trpět.
Přeju příjemné studium při sledování hezky natočeného filmu. Když si budete chtít o filmu popovídat, jsme k dispozici.
Otázky pro přemýšlivé:
Když byste vedli firmu s přesně touto historií, jak byste se nyní stavěli k hodnotám? Jak byste se s ní dokázali identifikovat? Může se dnešní firma odvolávat na své zakladatele? Je to jedna firma nebo dvě zcela jiné firmy? Připomeňte si bratry McDonaldovy a jejich trvání na hodnotách – jak oni žili hodnotami a jak hodnotami žijí velké firmy dnes? Kde je pro vás hranice mezi úspěchem a spoluprací? Měl Ray Kroc firmu takto rozvinout i za cenu negativních dopadů? Umíte si představit jiný scénář?
Další zdroje:
Autor: Jan Korbel